Vítejte na stránkách o osteopatii

Těmito stránkami bych chtěla rozšířit povědomí o osteopatii a technikách jako kinesiotaping a metoda suchá jehla (dry needling).

Co je osteopatie

Osteopatie je manuální terapie s odborným terapeutickým přístupem k léčbě funkčních změn pohybového systému. Základem metody je tzv. holistický přístup (tj. celostní pohled na zdravotní obtíže pacienta). Nezabývá se pouze symptomatologií (příznaky onemocnění), nýbrž možnými příčinami, jež tento stav předchází.

Původní název “osteo-patía” pochází z řeckého “osteon” (kost) a “pathos” (reakce na podnět přicházející zevnitř). Koncovka “patía” tedy není označením pro určité onemocnění kostí, jak se lze na první pohled domnívat. Osteopatie je vhodným názvem pro disciplínu zabývající se příčinami vnitřních efektů na zevní strukturu – náš pohybový systém.

Osteopatie se zaměřuje na ošetření mioskeletárního (kosti, klouby, svaly), viscerálního (vnitřní orgány) a kraneosakrálního (lebka - křížová kost) systému. Jejím cílem je navrátit elasticitu strukturám, které vzájemně systémy propojují. Její snahou je navrtátit organismu harmonii.

Na základě podrobného vyšetření a s pomocí širokého spektra technik navrací těmto systémům pohyblivost. Vyšetření se skládá z ortopedických a neurologických testů, testu poslechu fascie pro přirozený pohyb orgánů a v neposlední řadě také z testování pohybů lebečních švů.

Vadné držení t?la, stres, asymetrické sporty a pracovní ?innost v nefyziologických polohách spolu se zákonem gravitace mají negativní vliv na naše tělo. S postupem času se tyto změny mohou stát bolestivými změnami. Např. nedostatečná léčba poúrazového stavu, jakým je výron kotníku, může být až po delší době příčinou bolestí v zádech, za poškozením meziobratlové ploténky můžeme mimo jiné nalézt funkční změny vnitřních orgánů, apod.

Zakladatelem metody je A.T. Still (Virginia USA 1920) a za její následný rozvoj vděčíme jeho žákům (Korr, Sutherland - zakladatelem kraneální osteopatie, Barral - viscerální osteopatie, Brooks, Freyette, a další).

Osteopatie se řadí k odvětví manuální medicíny, jejímž základem je přesná znalost anatomie, fyziologie a biomechaniky lidského těla. K dosažení kompletního vzdělání v této disciplíně je potřeba několikaletého postgraduálního prezenčního studia v celkovém rozsahu 1500 hodin.

Osteopatii lze široce využít na poli sportovní medicíny, neurologie, revmatologie, ortopedie, traumatologie, pediatrie, gynekologie a porodnictvni, stomatologie, atd.

Praktický příklad

Např. viscerální osteopatie: rozeznáváme aktivní a pasivní pohyb orgánu (motilitu a mobilitu), kdy díky pohybu bránice (m. diafragma) se pohybují všechny orgány hrudní a břišní dutiny. Aktivní pohyb orgánu - existuje rytmický pohyb orgánu vzhledem ke střední čáře těla a periferii - směr ven. Frekvence je 7 cyklů pohybů za 1 min. Orgány opakují pohyb od embrionální pozice do smrti. Jedná se o malé, ale velmi důležité pohyby.

Ledvina se pohybuje při nádechu cca 3 cm, tzn. že (předpokládáme-li 20 000 vdechů denně) “ujde” 600 m za den. Pokud je však pohyb jednoho orgánu změněn, může způsobit mechanická omezení svalstva, které daný orgán obklopuje (zde m. psoas mayor) či hipomobilitu (sníženou pohyblivost) odpovídajícího kloubního segmentu (zde oblast dolní hrudní páte?e). V neposlední řadě pak také neurologické změny, jako je např. dráždění n. phrenicus v oblasti krční páteře. Viscerálními technikami se ošetřují především struktury (fascie, ligamenta, trigger points - bolestivé spoušťové body), které ográn obklopují tak, aby se obnovila jejich fyziologická pohyblivost.